JIHOČESKÝ BĚŽECKÝ POHÁR
Nejbližší akce22. 02. 2025 (závod JBP)Běžecký ples 2025 01. 03. 2025 (závod JBP) Mladá Vožice 2025 |
Nejlepší muži0 b. Svoboda Daniel0 b. Ardamica David 0 b. Píšek Jaroslav |
Nejlepší ženy0 b. Černá Lenka0 b. Procházková Kristýna 0 b. Beránková Aneta |
Nejlepší týmy |
SILVA NORTICA RUN 2013
pohledem účastníka 1/2 maratonu
SNR letos není součástí Jihočeského běžeckého poháru. Přesto mi záliba v přírodním běhání a krásná krajina Novohradských hor nedala a jedu do Horní Stropnice. První poznání sobotního rána - PánBůh má běžce rád. Snad i proto, že ve Stropnici, Nových Hradech či Dobré Vodě lidé postavili k jeho slávě tolik krásných staveb. Ráno konečně nepršelo!!! Krátká procházka po náměstí na probuzení, poděkovat za ty dary do domu Páně. Bohužel, v Čechách je zvykem kostely zamykat... Ještě pamatuji krásnou chvíli - posezení v harmanschlagském kostelíku těsně před startem v roce 2011. Holt jiný kraj, jiný mrav.
Takže zpátky do centra dění - sportovní hala. Tady vládne klidná pohoda. Prezentace, ano - nejkrásnější holky opravdu máme v Čechách a na Moravě. V tělocvičně panuje klid, pohoda. Většina posedává, klábosí, stresaři opakovaně odbíhají na WC, posté vše kontrolují, řešíce co v té zimě na sebe. Flegmatici využívají nataženého koberce, s báglem pod hlavou relaxují, ponechávajíce starosti tomu s větší hlavou. Trochu jsem ten relax přehnal, pro čip se vracím pár minut před startem...
Kolem desáté se klidný úl probouzí, natěšené včelky postupně vylétají za svým dílem. Na náměstí barevný roj hučí naplno, výstřel a úprkem vpřed. Jako pokaždé nevěřícně kroutím hlavou nad davovou psychózou, ženoucí část závodníků kupředu tempem, zcela neodpovídajícím jejich schopnostem. Stačí pár kilometrů a platí svou daň. První asfaltové kilometry, radost z běhu je nakažlivá, strhává i hřebce u silnice. Běží s námi, dokud ho ohrada nezastaví. Škoda, jde z něj síla, měl by na bednu...
Hladký asfalt se pomalu mění v rozbitější povrch, polní cesta, les, sychravá sudetská nálada, jak ze samoty Berhof. Kilometry ubíhají a najednou, na konci dlouhého táhlého stoupání - vzduchem se nese mohutné andělské zvonění. Krása nesmírná, po chvíli umocněná ďábelskými duněním TAMTAM BATUCADA. Nohy automaticky zrychlují, pro mě nejsilnější chvíle celého závodu, kouzelné spojení dvou kultur. Slyšet toto celý závod - super čas nebo smrt, nic mezi tím. Protažení hradní brankou a trocha adrenalinu při seběhu do Údolí. A pak nejkrásnější, ale díky počasí i nejtěžší úsek, Terčino údolí. Louže a klouzavé kořeny nedovolí žádné kochání, bahno žere síly i vteřiny. Rychlý doušek u Cuknštejnu, začvachtání prosáklou loukou a úprk do Stropnice.
V prudkém výběhu k náměstí letí k cíli orel královský, jehož křídla po chvíli přistřihne větrná rovina a obrátka, daleko, předaleko vzdálená od hlučícího stadionu. Vidíš blbče, proč je někdy dobré kouknout i na schéma doběhu... Ale hrdý blb by nepřežil potupné dostižení od soupeřů, kterým před chvílí nadšeně uletěl. Naštěstí TAMTAM BATUCADA opět pomůže a je tu cíl. Keramická medaile, plechovka ovocného Samsona, naštěstí doplněná i pohledem na lesklou pípu, nadějný příslib krásných hořkých chvil budoucích...
Bezvadné zázemí haly, horká sprcha, polévka jako od maminky, studené PIVO. Konečně je i čas pokecat s kolegy. Jen mám pocit, že v přesile byly letos všechny ostatní kraje, jen ne domácí, jihočeský. Mediální síla velkoměstské konkurence je znát. Škoda, Silva je krásná holka s charakterem, stojí za opakovanou návštěvu. Velké poděkovaní pořadatelům, navzdory počasí, letos se Vám to opravdu povedlo!
Zdeněk Richtr
červen 2013